Od roku 2018 se snaží manželé ze Zlínska napojit tři plánované domy na existující blízký vodovod. Zákon o vodovodech a kanalizacích stanoví, že vlastník vodovodu musí udělit souhlas, pokud je to možné s ohledem na technické provedení a kapacitu. Přesto dostali manželé souhlas jen od 16 z 25 vlastníků vodovodu. Zlínský magistrát i Krajský úřad Zlínského kraje shodně došli k závěru, že majitelé vodovodu, kteří doposud nedali souhlas, pochybili. V září roku 2020 ale Ministerstvo zemědělství rozhodnutí obou úřadů zrušilo. Argumentovalo tím, že stavebník musí dopředu dohodnout s vlastníkem vodovodu konkrétní místo napojení. Ombudsman Stanislav Křeček s tímto argumentem ale zásadně nesouhlasí. Tvrdí, že to odporuje smyslu zákona o veřejných vodovodech a kanalizacích. Protože ministerstvo odmítá svůj postoj změnit, ombudsman celý případ zveřejnil. Celý projekt tak zůstává na mrtvém bodě.
Jak uvádí ombudsman, argumentace ministerstva je nebezpečným precedentem pro případné další stavebníky. Aby se tak nestalo, doporučuje ombudsman Křeček následující postup: „Žádost o souhlas s napojením na vodovod musí stavebníci formulovat dostatečně jasně a určitě, aby bylo možné vyhodnotit technickou a kapacitní možnost napojení plánovaného vodovodu. Ze žádosti zejména musí vyplývat, o co konkrétně stavebník žádá a jaké je přesné místo napojení na vodovod. K žádosti je vhodné přiložit i kompletní projektovou dokumentaci.“
Ombudsman zároveň doporučuje, aby se stavebníci zaměřili na rozdíl v pojmech „připojení se“ a „napojení se“ na vodovod. „Připojením“ se rozumí zhotovení přípojky na trase stávajícího vodovodu. „Napojení se“ naopak znamená potřebu prodloužit stávající vodovod o další část.
